Mám chuť reagovat na článek od Zlaty Šramové, který popisoval její zkušenosti ze semináře Wilfrieda Nellese v Praze z června 2015.
Předem musím předestřít, že Wilfried Nelles mi není úplně cizí. V roce 2010 jsme pojhali záměr napsat spolu knihu a leccos jsme na tom i odpracovali. Nakonec nás to nepřivedlo k výsledku, ale nic na tom nemění to, že jsme měli dost příležitostí se trochu poznat.
Je samozřejmě velmi obtížné (ne-li nemožné) reagovat na jednotlivé věty bez znalosti kontextu, v němž byly vyřčeny. Dovolím si přesto okomentovat všechny negativně vnímané výroky prezentované v článku.
„Budem hovoriť k tým čo ma počúvajú a prijímajú a tí traja idioti, ktorí nesúhlasia, tým sa nebudem venovať“
Pokud tato věta opravdu přesně takto zazněla, pak si nedokážu představit kontext, v němž bych se s ní dokázal ztotožnit.
„Matka je stroj“, „Muži sú vrhači spermií“
Zde podle mne nesmírně záleží na kontextu, v němž byly tyto věty vyřčeny. V kontextu fyzické úrovně bytí jsou podle mne zcela pravdivé. V kontextu vyššího smyslu existence mi přijdou nepochopitelně pitomé. Jak ale znám Wilfrieda Nellese, zdá se mi absolutně nemožné, aby tyto věty vyřkl v jiném kontextu než v kontextu fyzického bytí.
„Rodičia sú menej dôležití ako si myslíme.“
S tím souhlasím Viděnou optikou rodinných konstelací je to jistě kacířská věta. Moje chápání této věty je takové, že pokud v sobě člověk dokáže najít vnitřní souhlas s existencí jako takovou, pak opravdu důležtost toho, co naši rodiče udělali nebo neudělali klesá. Někdy ovšem - je-li téma rodičů pro klienta zásadní - je potřeba pracovat s tímto tématem právě proto, aby ztratilo svoji důležitost.
„Psychologicky dospelých je na tejto planéte málo“(len sme sa nedozvedeli ako je na tom zbytok ľudstva)
„Biologicky žena po päťdesiatke nie je potrebná“ ( To som sa už hlásila do diskusie a chcela vedieť, kedy je biologicky nepotrebný muž. Vypočula som si (s ľahkým úškrnom lektora ), že muži to majú od prírody inak a má teóriu o tom, ako chodia na severe muži na lov rýb, aj na dva roky a biologicky aktívni starší muži /čo už nevládzu loviť/ oplodňujú ženy pre zachovanie rodu. Na môj dotaz ako je to v zbytku sveta som sa dozvedela, že zatiaľ teóriu nemá. Keďže hodnotu ženy redukovať na plodenie považujem za urážlivé bola som poučená, že“ život nevychádza z nás“)“ .
Lektor: „ Teraz sa nezaoberám tým, kto a ako pochopí to, čo hovorím. Pochopia ma len tí, ktorí to aj tak už majú ako vlastnú skúsenosť. Možno to ešte nemajú zvedomené, ale keď to teraz počujú, tak sa to zaktivizuje“.
Zde nenalézám nic, co bych vnímal jako kontroverzní. Bez znalosti kontextu neutrální věta.
„Šťastie je detský sen“
„Vzťahy sú tu preto, aby zničili naše ilúzie“
„Pokiaľ ťa výroky partnera zraňujú, nevieš si uznať pravdu….“
„Láska medzi dieťaťom a matkou neexistuje, je to len potreba...“ Dieťaťu je to jedno. Na dotaz čo hovorí na najnovšie prenatálne a postnatálne výskumy o kontakte matka – dieťa, konštatoval, že je to ilúzia.¨
I tady se s Nellesem shodnu. Jen nepředpokládám, že konstatování “klient není dost zralý a nemá odstup (což je při práci s traumatizovným klientem obvyklé)” neznamená, že nelze pokračovat v terapeutické práci.
Výrok, ktorým ma definitívne znechutil bol:“ To čo najviac vytvára pokrok sú vojny“. Vysloviť toto ako Nemec na Českej pôde, za prítomnosti slovenskej skupiny, v súčasnej spoločenskej klíme považujem na arogantné a fašistické. Ozval sa pre mňa v Nellesovi hlboký germánsky mocenský duch.