Ještě jednou pozvánka na konstelační intervizi ČASKu v úterý 20.2. 2018 (začátek v 17:30 ve Studiu Zlaté Ruce, Kloboučnická 2, Praha 4).
K tomu bych chtěl ještě připojit malou (osobní) úvahu o možnostech a hranicích konstelačních supervizí.
"Pracujeme-li s duší, je to jediné, co nás certifikuje, naše vlastní duše", řekl kdysi můj učitel Daan van Kampenhout, když jsme v německém Freiburgu řešili chybějící (německou) certifikaci jedné z účastnic workshopu.
Podobně jako Bert Hellinger, i Daan byl tou dobou znám jako autor výroků, s nimiž sice nesouhlasili vždy všichni, nicméně které nám zavdávaly náměty k zamyšlení.
Snad ještě větší problém než s certifikáty mám tehdy, mám-li posuzovat (například ve svém výcviku) "správnost či nesprávnost" nějaké konkrétní konstelace.
Z mého pohledu mají konstelace totiž poměrně silně rituální charakter - působí totiž na jednak symbolicky a za druhé na podvědomí klienta (účastníků). U podobného druhu práce lze posuzovat její účinnost a ta, jak víme, se u konstelací může projevit až po nějakém čase, nezřídka po týdnech nebo měsících.
Jak tedy udělat intervizi, tedy vzájemnou pomoc a posuzování naší konstelační práce, aniž by to na jedné straně nevedlo k neoprávněné kritice a "šťourání se" v konstelaci, kterou někdo vedl "jinak", než jsem zvyklý a přesto se nevzdat možnosti něco k této práci říci?
Intervize, kterou považuji za přínosnou a kterou se například snažím poskytovat v každoročním setkání absolventů mých výcviků, může tedy patrně spočívat pouze v přátelském sdílení, čeho si kdo všiml a jak na koho konstelace působila, bez nároků na objektivní správnost.
Podstatně větší přínos vězí ovšem v tom, že konsteláři staví zakázky konstelářům, aniž by tito museli navštívit nějaký oficiální seminář svých kolegů. A po (jakékoliv) konstelaci mohou dostat ještě "návdavkem" poměrně kvalifikované vhledy od spoluúčastníků takovéto "peer-to-peer" skupiny.
Intervize takto vedená může být tedy velice zábavná, poučná, přátelská a netřeba se bát nějakého odhalení vlastních nedostatků. Protože všichni se stále a stále učíme a nejlépe je učit se skrze reflexi toho, co děláme. A ačkoliv jsem 20. 2. "vlastně" vůbec neměl volno, tak jsem si ho "udělal" a nyní se na tuto intervizi už velice těším - an setkání, na kterém také chceme tak trochu představit část nového vedení ČASKu.
Váš,
Jan Bílý