Kam se v posledních letech posunul Bert Hellinger a jeho práce? - JUDr.Petr Jansa

Přihlásil jsem se do České asociace systemických konstelací a dostal od jejího předsedy na přivítanou pozvání poreferovat o „svých cestách za Hellingerovými a o tom, kam se zakladatel konstelací Bert Hellinger v posledních letech posunul“. Ponechám stranou, nakolik jsem k tomu kompetentní[1] a sdělím několik postřehů, které mi přijdou podstatné.

Konstelační práce jako vnitřní postoj

Moje žena se mě po návratu z Hellingerových seminářů vždy ptá, jestli jsem si dělal poznámky a co v nich stojí. A je zklamaná a možná i trochu naštvaná, že žádné nemám, seminář byl přeci tak drahý! Neuspokojí ji ani čtyři slova, která jsem si už několikrát poznamenal na rub seminářové jmenovky. Pro mě jsou ale zásadní, neboť jsou vyjádřením vnitřního postoje, který je dle Hellingerových slov nutným předpokladem a zároveň jediným vodítkem konsteláře při tom, čemu říká „nové rodinné konstelace“ (das neue Familienstellen):


  • ohne Absicht,   tj. bez záměru
  • ohne Furcht, tj. beze strachu
  • ohne Mitleid, tj.bez soucitu
  • ohne Liebe, tj. bez lásky

 

 

Hellinger hovoří v souvislosti s novými rodinnými konstelacemi také o „pohybech Ducha“, „lásce Ducha“ nebo „jiné lásce“, na něž se ten, kdo konstelaci vede, musí zcela spolehnout, aby mohl uvedeným způsobem pracovat, nebo spíš aby se konstelace v tomto pojetí mohly dít.[2]

O něco praktičtěji popisuje tento vnitřní postoj konsteláře jeden z Hellingerových žáků, který říká, že se v zásadě neliší od toho, co běžně požadujeme od zástupců v rolích – tedy důvěřovat pocitům, impulzům a pohybům, které svěřená role přináší. Konstelář se má stejně jako zástupce zhostit své role bez záměru vedeného předchozími zkušenostmi a naučenými postupy, beze strachu, kam může takto vedená konstelace dospět, bez soucitu s klientem v tom smyslu, že by konstelaci nemusel unést a bez lásky ve smyslu náklonnosti a stranění něčemu nebo někomu, například „pozitivnímu“ vyznění konstelace.

Z toho, co vím z knih a nahrávek o Hellingerově dřívější práci, soudím, že uvedený postoj byl v jeho konstelační práci přítomen od začátku, jen v předchozích etapách svého vývoje akcentoval a svým žákům předával primárně jiné aspekty konstelační práce – systemické zákonitosti, práci s léčivými větami nebo tzv. pohyby Duše. Posun tedy spatřuji spíš v míře Hellingerova uvědomění, co se v konstelacích děje, a v míře transparentnosti, s jakou o tom hovoří.

 

Čínská love story a mnohovrstevnatost

Na příkladu konstelace, která začala nevinnou zakázkou jedné Američanky čínského původu[3]a skončila rituálním usmířením Číny (muž) a Japonska (žena) bych chtěl ilustrovat způsob, jakým se v Hellingerově práci prolíná individuální rovina a globální témata. Kdo zažil nebo viděl na videu konstelaci ze srpna 2011 v Praze, v jejímž závěru dojde k rituálnímu smíření Evropy a Ruska[4], může vše vynásobit deseti a bude mít zhruba představu – o počtu lidí zapojených do konstelace, hloubce traumatu i velikosti úlevy, jež přinese jeho překlenutí. Pro Hellingerovu konstelační práci je charakteristické, že dění v konstelaci posouvá na „národní“ rovinu, aniž by se vytrácel její individuální rozměr daný původní zakázkou.

Konkrétně muž v oné čínské konstelaci představoval na začátku konkrétního muže v klientčině rodové linii, v průběhu konstelace pak postupně sílila abstraktní složka role – přes čínské muže obecně a tvrdý mužský způsob řízení čínské společnosti až po postoj Číny vůči sousedním národům.[5] Všemi úrovněmi se prolínala bolest žen zraněných tvrdostí mužů, kteří mají na svědomí mrtvé – v klientčině případě byl pocit životní tíže a marnosti spjat s větším počtem usmrcených dětí (nejspíš dívek v důsledku politiky jednoho dítěte a preferování synů). Závěrečný obraz smíření pak v sobě zahrnoval jak individuální rovinu muže a ženy z klientčina rodu, tak národů Číny a Japonska.

Mnohovrstevnatost Hellingerových konstelací má z mojí zkušenosti dvojí efekt. Jedním je bezesporu síla konstelace, která je s každou přibývající „vrstvou“ schopna vtáhnout další účastníky. Druhým je, abych tak řekl, tvůrčí zmatení klienta i dalších účastníků, pro něž může být snadnější přijmout léčivý obraz na abstraktní rovině a teprve s odstupem si uvědomit, že na jich bezprostřední mezilidské vztahy působil obraz též, jen nevědomky a tím pádem nerušeně.

Ještě o krok dál v tomto trendu jde Sofie Hellingerová, která mnohovrstevnatost dění v konstelaci a mnohovrstevnatot léčení, které přináší, nechává často od prvotní zakázky odvíjet zcela bez pojmenovávání konkrétních rolí a s možností, aby se do konstelace aktivně zapojovali další lidé v sále. Povstanou v okamžiku, kdy se jich konstelace emočně dotýká, a zase si sednou, když jejich „role“ přestane být důležitá. Zajímavé z praktického hlediska je, že vedení konstelace se pak spíš než skrze „přidávání“ (zástupců do rolí) děje skrze „odebírání“, tedy usazení lidí, kteří se do konstelace nechají vtáhnout způsobem, který ruší přirozený chod konstelace.[6]  Z pozice účastníka mohu říci, že impulzy, kdy se do konstelace zapojit a kdy ne, jsou stejně zřejmé, jako vedení, kterého se dostává zástupci v roli „otce“ či „bratra“ v běžné konstelaci.

Předání konstelářské živnosti

Od jedné z mých učitelek, korejské šamanky Hiah Park, mi utkvěla věta: „Šamana poznáte podle toho, že nemluví, ale koná.“ Co to v praxi znamená, předvedl Bert Hellinger v únoru 2014 ve Frankfurtu nad Mohanem. Po cca půlroční pauze, kdy byl nemocen, se jednalo o první seminář, který vedli se ženou Sofií Hellingerovou společně. Po úvodním slovu konferenciéra vzal Bert mikrofon, chvíli poseděl a do ticha řekl jedinou větu: „Sofie začne.“ A s nevinným úsměvem, který dokáže vykouzlit jen nemluvně a stařec, předal své ženě mikrofon. Během celého víkendu se sice oba ve vedení semináře stejně jako dřív střídali, přišlo nicméně několik dalších drobných situací a indicií, že k předání došlo, a to nejen mikrofonu.

Na závěr

Pokud jste dočetli článek až sem a vzbudil ve vás zvědavost či touhu dozvědět se víc, dovolím si jedno doporučení – dopřát si seminář vedený manželi Hellingerovými, dokud ještě pracují společně.[7]



[1] V rozmezí 2011-2014 jsem absolvoval celkem čtyři semináře vedené manželi Hellingerovými, z toho dva víkendové a dva vícedenní. V kontaktu s prací Berta Hellingera jsem dále díky sledování záznamů z dalších seminářů na YouTube a poslechu Bertových nedělních zamyšlení, která jsem v roce 2012 půl roku překládal do Češtiny. 

[2] Pro větší autentičnost doporučuji česko-slovenskému publiku kromě přeložených knih také desetiminutový rozhovor s překladem slovenštiny, který Bert Hellinger poskytl u příležitosti návštěvy Slovenska v červnu 2013 a v němž nový způsob vedení konstelací popisuje – viz http://www.ta3.com/clanok/1021108/host-v-studiu-bert-hellinger-filozof-zakladatel-rodinnych-konstelacii.html.

[3] Původní zakázku si už přesně nepamatuji a je možné, že nebyla vůbec verbalizována nebo se jednalo o vágní stížnost typu: „necítím radost ze života“.

[4] Konstelace je ke shlédnutí na YouTube: www.youtube.com/watch?v=ZIAkrEBP68g. Mimochodem, na Hellingerových seminářích se mi opakovaně vrací pocit, že Češi mohou sehrát v usmíření Evropy a Ruska klíčovou roli. Pravidelně si totiž najdu místo k sezení s Němcem po levici a Ruskou po pravici – sedím uprostřed, rozumím oběma (jazykově i jinak) a cítím, že oni dva si nejen nerozumějí, ale ani jeden druhého „nevidí“.

[5] Jedná se o pokus verbalizovat, co jsem viděl a co vyplynulo ze zpětných vazeb účastníků následující den, během konstelace se mluvilo minimálně, vybavuji si jen konstatování : „Tolik mrtvých!“,  uvedení do role představitelky za Japonsko: „Ty jsi Japonsko.“, a výzvu v závěru konstelace: „Pokud chcete, můžete vstát do konstelace se přidat.“

 

[7] Bert Hellinger oslavil v prosinci 2014 požehnané 89té narozeniny. Co se jazyka týče, semináře bývají pravidelně tlumočeny do angličtiny, ruštiny, španělštiny, italštiny či francouzštiny – viz stránky http://www.hellinger.com/.