Doteky anděla - kazuistika z globální konstelace od Miroslava Hajduka

Když jsem na podzim 2015 uklízel různé dokumenty a papíry, zasvítil mi do očí článek Miroslava Šišky z deníku Právo z dubna 2015 s názvem: „Pomsta rudoarmějců za německý teror.“ Článek pojednával o historických faktech masového znásilňování žen sovětskými a německými vojáky. A jak dodává v dílčím podčlánku, také americkými.

 

Při čtení jsem si vzpomněl na podkapitolu Dědictví válečných znásilnění od německého psychologa a konsteláře Franze Rupperta z knihy Trauma a rodinné konstelace. V číslech se oba autoři v podstatě shodovali. I když žádné statistické údaje o počtu takových obětí pochopitelně neexistují, protože většina z nich o tom nikdy nechtěla hovořit.

 

A teď k těm číslům. Podle německého historika Reichlinga znásilnili muži Rudé armády za pochodu na Berlín 1,9 miliónu německých žen a dívek (Sander a Johr in Ruppert, 2008). Podobný údaj uvádí britský historik Antony Beevor, podle kterého bylo po proniknutí rudoarmějců do třetí říše znásilněno asi 2 miliony žen. Cílem bylo, kromě pohlavního ukojení vojáků, také ponížení Německa a pomsta na něm. Trochu mírnější počty uvádí Miriam Gebhardtová ve své publikaci: „Když vojáci přišli“ z roku 2015. Po dlouholetém pátraní v archívech odhaduje, že v Německu bylo znásilněno na 860 tisíc žen, přičemž sovětským vojákům připisuje půl miliónu žen (přesněji 590 tisíc), americkým 190 tisíc, 50 tisíc francouzským, 30 tisíc britským. Připustila však, že celkový počet mohl být i dvojnásobný (in Šiška, 2015).

 

Co se týče ruských žen, tam žádná podobná archivní zkoumání nejsou k dispozici. Ale předpokládaná čísla jdou do miliónů, jelikož německá propaganda vnímala útok na Sovětský svaz jako vyhlazovací boj, kdy velení Wehrmachtu tlumočilo své rozkazy ve formě tvrdého a spravedlivého trestu pro židovského podčlověka (Šiška, 2015). Proto obrovské množství znásilněných žen bylo poté rovnou zabito.

 

Masové znásilňování se ale netýkalo jenom německých a ruských žen, ale také běloruských, ukrajinských, polských a také žen z bývalé Jugoslávie, jak si postěžoval tehdejší generální tajemník komunistické strany Jugoslávie Milovan Diljase při setkání se Stalinem v roce 1945. Z mé vlastní konstelační zkušenosti vím o desítkách případů znásilněných žen z Čech a ze Slovenska. A pokud se pohybujeme v našich zeměpisných šířkách, tak v knize „Krvavé léto 1945″ popisuje její autor Jiří Padevět také historická fakta msty českého obyvatelstva na německém v měsících těsně po válce, kde mimo jiné docházelo k znásilňování německých žen a dívek, např. při masakru v Postoloprtech (Padevět, 2016).

 

U čtení těchto článku jsem přemýšlel, jak je důležité, když všem těmto ženám „propůjčují svůj hlas“ tito historici, novináři, spisovatelé, když se tohle kolektivní trauma dostává po desítkách let mlčení do vědomí lidstva. A pak jsem si uvědomil, kolik z těchto znásilnění muselo být počato dětí. Kolik bylo potraceno, kolik narozeno, kolik tajně zabito, kolik přežilo, ale bylo vyloučeno (do sirotčinců, na výchovu do cizích rodin atd.), kolik muselo snášet skrytou nebo také otevřenou nenávist? A kdo „propůjčí hlas“ těmto němým duším? A tehdy se ve mně objevil impuls dát těmto duším hlas skrze globální konstelaci.

 

Globální konstelace řeší globální téma, přičemž zadavatel nepřichází s osobním záměrem a proto v takové konstelaci ani zástupce zadavatele nefiguruje. V globálních konstelacích vždy vyvstává otázka, kde se bere impuls pro stavění daného tématu a jestli máme dost požehnání pro léčivé pohyby. Čirá zvědavost je obecně v konstelacích problematická, touha pomáhat také, protože často vychází z potřeb posílení a expanze ega.

 

V daném tématu dětí ze znásilnění jsem cítil impuls dát těmto vyloučeným duším místo v globálních polích, které jim přináleží. Vnímal jsem něco jako povolání. Pro mne dohledatelný osobní impuls jsem neobjevil. Nikdo z mé rodiny/rodu, nebo rodiny mé partnerky si ničím podobným neprošel. Na mém nejbližším konstelačním semináři jsem už měl všechna místa pro vlastní stavění do posledního momentu obsazená. Byl jsem sám zvědavý, kdy se bude daný impuls realizovat. A ráno před seminářem mi z důvodu nemoci svou účast zrušili 2 zájemci, což se nestalo minimálně 2 roky. Jedno místo poté obsadil náhradník, ale jedno zůstalo volné. Bral jsem to jako znamení.

 

Obeznámil jsem se svým záměrem účastníky, přičemž globální konstelaci jsem nechal až na závěr a vyzval je k možnosti odejít, pokud nechtějí na tomto experimentu participovat. Zůstali všichni. Představil jsem role a vyzval je, ať se postaví, pokud cítí, že je nějaká role oslovuje. Pak jsem je rozestavil. Byly to role: Zástupkyně za znásilněné německé ženy, zástupkyně za znásilněné ruské ženy, zástupce za ruské vojáky, dále za německé vojáky, za duše dětí pocházejících ze znásilnění německých žen ruskými vojáky a duše dětí ze znásilnění ruských žen německými vojáky. Tedy celkově 7 zástupců a zástupkyň, jelikož se s rolí ruských žen identifikovaly 2 zástupkyně.

 

Atmosféra byla od začátku tak hustá, že by se dala krájet.

Pro přiblížení průběhu nabízím téměř doslovný přepis konstelace:

 

Zástupkyně za ruské ženy: „třesou se mi nohy, nemůžu zvednout hlavu, sevření“

Zástupkyně za německé ženy: „podlamujou se mi kolena, jsem ztuhlá, těžká, prázdná“

Zástupce za německého vojáka: „obrovská síla, v rukou cítím energii, koukám do očí ruskému vojákovi. To je ono, soupeř, ale cítím k němu svým způsobem respekt, nic jiného mě nezajímá, než on.“

Průvodce konstelací: „řekni mu větu: ‘respektuji tě‘“

Zástupce za německého vojáka: „respektuji tě.“

Zástupce za ruského vojáka: „když jsem přišel a otevřel oči, uviděl jsem před sebou německého vojáka a uvědomil si, že ještě bojujeme. Běhá mi v hlavě: ‘Je nas mnoga‘. Nemají šanci. Taky ho svým způsobem respektuji.“

Průvodce konstelací: „řekni mu tedy větu: ‘respektuji tě jako soupeře‘ “

Zástupce za německého vojáka: „respektuji tě jako soupeře.“

Zástupkyně za duše německých dětí: „jsem v nepohodě. Na všechno se dívám dětskýma očima. Všímám si, že ty ženy jsou opravdu ztrápené, tihle ti mi připadají jako malí kluci, jak si hrajou na vojáčky, mám strach, že mě tady ten (německý voják) kopne. Zároveň vidím, že to je hra. Vnímám tady to ruské dítě.“

Zástupkyně za duše ruských dětí: „mám se blbě, (vzlyká). Mám pocit, že jsem se tady ocitla a teď čí jsem? Co mám tady dělat? Hrozný smutek, tíživý pocit, bolest na hrudi“

 

Poté se zástupkyně německých žen (a následně i ruských žen) začala točit, něco jí tam chybělo. Jediný lidský kontakt – teplo – cítila od ruské ženy. Od německého dítěte cítila výčitku a vojáky vnímala jako úplně nedůležité, absurdní, jako hru na vojáčky.

Zástupkyně jedné z ruských žen pocítila velké propojení s ostatními ženami, bez ohledu na národnost a řekla větu: „my patříme k sobě“.

Průvodce konstelací nechal vstoupit do pole nový, zatím nepojmenovaný element (ženskou zástupkyni), který posadil k nohám německé ženy. Tuhle novou zástupkyni úplně pálilo kolem srdce. Německá žena z jedné strany a ruská žena z druhé strany chytily tento nový, klečící element za ruce.

 

Poté ruský voják vnímal, že jeho úkol je splněn. A zároveň cítil prázdno, nevěděl, co dál se svým životem. Léta dělal jenom to samé – bojoval. „Tak jedině si vzít láhev vodky a ožrat se“, lakonicky poznamenal. Vnímal zlý pohled od německého dítěte (zplozeného Rusem).

To dítě řeklo: „já ti nic nevyčítám, je to jenom na tvojí straně. Já tě potřebuji, vem si medvěda a pojď si se mnou hrát.“ Na což ruský voják reagoval slovy, že to nedá a raději si otevře tu láhev vodky.

Německý voják celou dobu cítil obrovskou sílu a nadřazenost, byl permanentně připraven k boji. V průběhu dialogu ruského vojáka a dítěte s mužem cítil sounáležitost. Necítil k němu žádnou nenávist a řekl: „my máme něco společného“.

 

Nový ženský element začal vzlykat se slovy: „mluvilo se tady o spoustě mrtvých vojáků, ale nikdy se nemluvilo o těch ženách a dětech a o tom, jak ztratily svoje ženství. Je jedno, jestli Němka, či Ruska, to byl zásah do ženskosti, úplně zásadní, archetypální (už hlasitě pláče). Poškodilo to energii na dlouhou dobu a vůbec se o tom nemluví“.

Plakat začaly i ruská a německá žena, která řekla: „Je to zrada mužů na ženách, zneužili svoji sílu, je to zvěrstvo, posrali to, fakt posrali“.

Ruské dítě propuklo v obrovský pláč: „chci mámu, kde ji najít, proč mě tady nechala!?“ Jedna z ruských žen opustila trojici plačících žen a přistoupila k dítěti. Německá žena nechtěla opustit ten ženský element, i za cenu, že zanechá svoje německé dítě osamělé. Cítila, že to něco musí ochraňovat, a že když odejde, tak ji zradí.

 

Nový element, který můžeme pojmenovat jako „Bohyně“ řekla: „je tady ještě jedna rovina, kterou si vůbec neuvědomují. Ta síla Bohyně… Oni vůbec nevědí, jakou sílu má žena.“

Pak si německá žena uvědomila, že vlastně ta Bohyně je pro ni velkým zdrojem a proto ji nechce opustit.

Bohyně zareagovala: „jsem pořád s tebou, protože jsem v tobě.“

 

Vzápětí chtěla německá žena poprosit německé dítě o odpuštění, to ale zopakovalo stejnou větu, jako ruskému vojákovi (svému otci): „nic ti nevyčítám, jsem ráda, že jsi přišla, a že jsem na tebe celou dobu viděla.“

Ruské dítě cítilo, že se na ruskou ženu nemůže podívat, že to není její opravdová máma. „Je to příjemný, že si tady, ale něco mi tam chybí“, řeklo.

 

Zástupkyně druhé ruské ženy, když se otočila na oba vojáky, vůbec nevěděla, který je který a bylo ji to vlastně jedno. A chtěla se na ně zlobit, ale vůbec to nešlo. Řekla jim: „vy jste také oběti, stejně jako my.“ Německý voják této ruské ženě odpověděl: „vidím tě“.

 

Ruský voják jakoby pod vlivem alkoholu, necítil žádné vítězství. „Vlastně jsem všechno prohrál“, poznamenal.

Ruské dítě cítilo vztek vůči ruskému vojákovi, že život ponížil na pouhý akt plození, jako v králikárně. Cítilo, že už je pozdě, že bylo napácháno příliš zlého a není schopno pohlédnout na svoji ruskou mámu. Zatímco to německé dítě vnímalo mámu jako silnou, která mu dává sílu, ruského vojáka pořád vyzývalo ke kontaktu a hře. Ruský voják však tento impuls bral jako slabost, což se v ruské armádě podle jeho slov neodpouští a trestá zastřelením.

 

Bohyně: „jsem studna plná koncentrovaného utrpení, jak z hlediska ženství, tak z hlediska mateřství. To spojení všech žen skrze utrpení mi dává velikou sílu. Muži mě nezajímají. Ty všechny děti můžeme vzít do svého srdce a do své náruče. Abychom mohly být takhle silné, to utrpení je někdy potřeba“.

 

Německý voják, který byl celou dobou otočený zády k dění, pocítil sounáležitost se všemi a otočil se.

Jedna z ruských žen se už prožívala jako zástupkyně za všechny ženy bez ohledu na národnost a na rozdíl od Bohyně vnímala muže tak, že jsou v tom všichni společně.

Ruský voják namítal, že si Bohyně neumí představit, co všechno museli na bojištích podstoupit, aby vůbec někdo přežil. „Kdybychom do toho nešli, celá Země by byla zplundrovaná.“

„Kdybyste do toho nešli, tak se to nestalo“, odpověděla Bohyně.

 

Průvodce vyzval ruského vojáka, aby si lehl.

Ruské dítě vzápětí pocítilo nenávist vůči tomuto vojákovi, že má spoustu výmluv, a není si schopen přiznat svoji chybu. „Němec nemá tolik výmluv a je schopen nést část té viny.“

 

Německá žena stojíc u svého dítěte, když ji uviděl německý voják, řekla: „Podívej se….a tohle si způsobil na druhé straně… Když vidím, jak je ten ruský voják nepoužitelný a zlitý vodkou, tak v tobě mám aspoň naději, že jsi schopen to uvidět“.

Německý voják nakonec uviděl i to dítě a byl schopen také pohlédnout na Bohyni a řekl: „neustále mi naskakuje, že to všechno byl osud.“

Německé dítě zareagovalo: „tenhle německý voják je schopen nést část odpovědnosti, ale ruský má srdce a pije proto, že to není schopen unést. Vlastně dohromady by byli takový ideální muž.“

 

Ruský voják poté už nechtěl ležet, proto si sedl. „Jakoby první poválečná fáze opadla a je čas se vzpamatovat“, pověděl.

Bohyně: „Všichni bychom mohli požádat ty duše dětí o odpuštění za to, že jsme to dopustili. To je to nejmenší, co můžeme udělat.“

 

Ale ruské dítě se pořád nemohlo na nikoho podívat.

 

Průvodce konstelace uvedl do pole zástupkyni za Anděla milosrdenství. U zástupkyně za všechny ženy nastala obrovská úleva. Anděl začal obcházet všechny zúčastněné. U některých docházelo ke katarzi. Duši ruského dítěte se povedlo s Andělem zkontaktovat a ten mu dával sílu se na všechny postupně podívat. Poté, co se Anděl dotknul srdce ruského vojáka, se v něm otevřela nesnesitelná bolest. Pocítil, že bude trvat mnohem déle se s tou realitou nějak srovnat.

Německé dítě pocítilo velký vděk, že to bylo aspoň tak, jak to bylo, že to nebylo pro něj horší.

Bohyně cítila, že zastupuje nejenom ženství, ale i mateřství a vyjádřila hluboké pochopení k matkám všech mužů, vojáků.

Na závěr ruský voják vyjádřil velký obdiv k německému dítěti, k tomu, kde se v něm bere tolik lásky a uvědomil si, že to je jediná cesta, jak se z toho dostat. „Svým postojem lásky to dítě bere energii všemu tomu zlému, co se stalo.“

Anděl milosrdenství k německému dítěti: „si milované a si tady správně. Všechny děti jste milované.“

 

Konstelace celkově trvala 1 hodinu a 7 minut a zanechala ve všech zúčastěných hlubokou stopu milosti a odpuštění. Cítil jsem velikou vděčnost a úctu za to, že jsem tohoto procesu mohl být účasten. Věřím, že v globálních polích svou rezonancí alespoň malou mírou přispěje k léčivým pohybům lásky a naděje.

 

Použitá literatura:

Padevět, J.: Krvavé léto 1945. Poválečné násilí v českých zemích. Academia. Praha 2016

Ruppert, F.: Trauma a rodinné konstelace. Duševní štěpení a jejich léčba. Portál. Praha 2007

Šiška, M.: Pomsta rudoarmějců za německý teror. Deník Právo, 18.dubna 2015